Font resize: Increase SizeDecrease SizeReset font to default
Prvotina Jirky Mádla jako režiséra

Komedie Snowboarďáci odstartovala v roce 2004 hvězdnou kariéru Jiřího Mádla, neherce s mimořádným talentem.

 MG 8568 Krystof KalinaPo deseti letech se Jiří Mádl představí filmovým divákům ve zcela nové roli - jako režisér i scénárista celovečerního autorského filmu POJEDEME K MOŘI.

Scénář k filmu si přivezl z New Yorku, kde před třemi léty studoval na prestižní Film Academy New York. Byl to jeho studentský projekt.

Ale inspirací mu byla knížka ……….   Pod názvem – Příběh psa.

Pojdeme k moři je však  příběhem jedenáctiletého kluka Tomáše Hrobského a jeho kamaráda Harise…

OBSAH? Tak jo…  

     Představte si, že by se váš jedenáctiletý syn  rozhodl natočit film  o vaší rodině, protože má velký sen stát se jednou režisérem a režírovat filmy. A vy, protože ho máte rádi,  mu k narozeninám pořídíte kameru..  a pak si uvědomíte, že to možná nebyl ten nejlepší nápad, protože máte svého syna i jeho kameru neustále v zádech…
 
     A to se právě stalo hrdinovi filmu Pojedeme k moři, jedenáctiletému Tomáši Hrobskému. Když dostane kameru, už ji nepustí z ruky a točí a režíruje a blbne se svým kamarádem Harisem…. až do chvíle, kdy Tomáš pozná, že kamera může odhalit i to, co není příjemné, například, že dívka Stáňa, kterou miluje, je zamilovaná do někoho jiného, nebo že mu jeho táta lže! Dvakrát týdně místo práce odjíždí neznámo kam! Když se maminka i babička tváří jako sfingy, rozhodne se přijít této záhadě na kloub… Netuší, že pootevřel dvířka k rodinnému tajemství, které má mnohem hlubší kořeny, než se zpočátku zdálo…  Sebere odvahu a pátrá dál. Na konci tohoto pátrání čeká Tomáše (ale i diváky) překvapení, které je šokující, ale i dojemné svou jednoduchostí i lidskou upřímností...  Příběh se pomalu uzavírá, Tomáš se cítí dospělejší… a také ví,  že když se chce, tak lze dojít k vysněnému moři, aťsi je jakkoliv daleko.

     To je v kostce příběh Tomáše Hrobského a první filmový příběh  Jiřího Mádla.

Film hravý, upřímný,  dětsky spontánní, ale místy i krutý a drsný.  

„No, je to hodně o přemýšlení, ale je tam spousta srandy,“ říká nejlepší kamarád Tomáše Haris (Jan Maršál). Ví, o čem mluví, protože i on si dokáže díky kameře vyřešit velký rodinný problém…

     POJEDEME K MOŘI je film pro celou rodinu a pro ty, kteří neztratili dar dětského pohledu na svět, film, který dojme i pobaví. Film o dospívání a o odvaze dospět – nejen  dětí ale i nás rodičů…


     Je výjimečný nejen příběhem, ale i režijním uchopením a režijní koncepcí. Není to klasický dětský film -  je to příběh vyprávěný pohledem jedenáctiletého kluka, který si ho  sám režíruje i natáčí – nejdříve na jednu kameru, k níž pak přibude kamera Harisova.  Většina záběrů je snímaná jako by „ z ruky“.

     Možná je to vůbec první film takto natočený a koncipovayný. Bohužel to s určitostí nevíme.

     S určitostí však víme, že je to první český celovečerní hraný film, natočený na jednu zrcadlovku…


Natáčení:  České Budějovice

Počet natáčecích dní 25 + předtáčka a dotáčka u moře

Početně nejmenší filmový štáb,  takže si někteří novináři  mysleli, že si ho Jirka Mádl točí jen pro sebe….  V tak úzkém štábu se krásně vyjímaly dvě nejpůvabnější české herečky Eva Josefíková a Tereza Voříšková!

Ve filmu si zahrál už tradičně i producent Miloš Šmídmajer – s úžasným nasazením prodával vstupenky do letního kina, kde právě hráli jeho komedii Probudím se včera.  Zatím se neobjevil pouze ve dvou filmech z portfolia Bio Illusion – animovaných filmech Čtyřlístek ve službách krále a Na půdě (Hitchcock by to dokázal )

Poslední perlička.

Máme tady dvě jubilea  - Jirka Mádl slaví svých deset let u filmu scénáristickým a režijním debutem.

Bio Illusion také slaví desáté narozeniny – v roce 2004 odstartovalo své působení na české filmové scéně premiérou filmu Jak básníci neztrácejí naději a po deseti letech má ve svém portfoliu deset celovečerních filmů  a dokumentů - Pojdeme k moři je v pořadí 11.

Vyjádření Jaroslava Sedláčka – hlavního dramaturga Filmového centra ČT

Ve Filmovém centru České televize pracuji devatenáct měsíců a za tu dobu jsem přečetl necelou tisícovku scénářů. Číst většinu z nich je čiré utrpení. Některé dojmou, některé pobaví, k drtivé většině máte milion výtek… Jen jeden mě ale dokázal strhnout natolik, že jsem přestal být dramaturgem a stal se obyčejným čtenářem, který po obrácení posledního listu dlouho chodí po místnosti zahlcen emocemi a nakonec nevydrží a autorovi scénáře zcela neprofesionálně napíše: „Nechutně jste mě dostal. Chci jet k moři!“ Jen pro přesnost, tu SMSku jsem poslal 15. listopadu 2012 přesně ve 12.32.
Musím říct, že tehdejší emoce ve mně nějakým způsobem přetrvává dodnes. Samozřejmě, že jsem po dalších přečteních zjistil, že ani tento scénář není dokonalý, že má své limity a snad až příliš mnoho nebezpečných úskalí, které stejně tak mohou, jako nemusejí vyjít, přesto všechno se nad tím vším – aspoň pro mě – pořád tyčily dva ohromné klady, které jinde jen tak nenajdete. Jednak bylo evidentní, že autor za každé napsané slovo ručí srdcem, že od „a“ do „zet“ je to jeho nejvnitřnější přesvědčení. A taky bylo zjevné, že se dokázal velmi nenápadným a umným způsobem dotknout něčeho podstatného, co je stejně tak banální jako bazální – vztahů v rodině, něčeho, co neříkáme vůbec nebo málo, co buď „jen“ cítíme, nebo po čem „jen“ toužíme.
Kdysi jsem se v rádiu odvážil kladně odpovědět na otázku, jestli je tradice českého dětského filmu už definitivně passé. Říkal jsem: „Ano, to rodinné stříbro je už dávno minulostí a mýtem.“ Po přečtení Jirkova scénáře (a znovu po zhlédnutí prvního střihu filmu) jsem ale získal pocit, že by tomu tak být nemuselo, že někde vzadu za tím bezpochyby odvážným, moderním a v lecčems přece jen nedokonalým filmem se ta Plívová-Šimková, Drahuška Králová, Radim Cvrček, Josef Pinkava a další schovávají.
Film „Pojedeme k moři“ je jiný než drtivá většina filmů. Už proto jeho život nebude jednoduchý. Přál bych mu, aby ti, co mu dají šanci, neměli pocit, že promarnili devadesát minut svého života. Bylo by skvělé, kdyby se jich film dotkl aspoň částečně tak, jako se dotkl mně 15. listopadu 2012 jeho scénář.

 
Banner
Banner

Zdarma lístek do kina

Byli jste na zajímavém filmu v kině? Líbil se Vám film nebo máte k němu výhrady? Podělte se s dalšími čtenáři o Vaše pocity.

Pokud umíte dát na papír své postřehy a názory na film, který jste viděli, napište na recenze@kina.cz. Každý autor, jehož recenze bude uveřejněna na www.kina.cz získá zdarma úžasku dle vlastního výběru na www.uzasky.cz  a dostupnosti skladu. Úžaska je úžasná nová lentikulární technologie, kterou výrobci použili na výrobu speciálních záložek do knihy.

Z každých deseti zveřejněných recenzí vylosujeme autora, který dostane navíc lístek do kina.